Když celá tato situace v březnu roku 2020 nastala, tak jsem si myslela, že to bude chvilkové. Předpokládala jsem, že budu maximálně dva týdny doma a pak se zase vrátím na své místo v kanceláři s výhledem na celé Dejvice. Ale to byl omyl.
Z TĚCHTO DVOU TÝDNŮ SE NAKONEC STALY TŘI MĚSÍCE NA HOME OFFICE.
Nebudu lhát, první týden jsem si opravdu užívala a možná se i trošku flákala (Promiň Péťo :)). Přišla jsem si jak na prázdninách. Byla to pro mě úplně nová situace. Vstávala jsem si hezky na 9h, protože jsem věděla, že od 9 musím zvedat telefony. A snažila jsem si odpočinout. Měla jsem půl roku po státnicích a byla jsem z nich ještě v tu dobu neuvěřitelně unavená. Říkala jsem si, že se další týden vrátím do práce a zase to bude jak na běžícím páse. V tomto týdnu moje práce doma neměla vůbec žádný řád.
A PAK PŘIŠEL DALŠÍ TÝDEN A KONEC KARANTÉNY V NEDOHLEDNU.
Myslím si, že jsem zodpovědný člověk a proto mi tento styl pracovních prázdnin nevyhovoval. Musela jsem si nastavit režim, který mě nebude odlákávat od práce a já budu moci pracovat efektivně nehledě na prostředí. Díky nastavenému režimu jsem si svůj pracovní den krásně zorganizovala, stihla uvařit oběd či se jít na půl hodiny projít. Ale o tom se více rozepíšu v dalším článku.
Během karantény jsem stihla protřídit šatník, ke kterému jsem se odhodlávala snad dva roky. Stihla jsem si vytisknout fotografie z uplynulých let a vložit je do alba. Začala jsem se pravidelně hýbat. A hlavně….díky karanténě jsem si mohla splnit svůj sen a to pořídit si pejska. Byla to opravdu taková rychlou akce. V pondělí jsem viděla inzerát a už v sobotu jsem měla Rosie doma. To i díky ní celá moje rodina karanténu zvládala lépe. Díky ní bylo všechno veselejší a člověk měl pořádný důvod na tu procházku vyrazit :). Měla jsem čas si užít, jak roste a jak se všechno učí. Asi bych ji nedokázala hned další den opustit a jít do práce :D.
Vím, že ne pro všechny byla tato karanténa lehká, ale doufám, že Vám něco přinesla, tak jako mně. Myslím, že hodně z nás ji svým způsobem potřebovalo. Potřebovali jsme možná trošku času na to, abychom dohnaly staré domácí i osobní resty, které jsme před sebou táhli. Možná jsme si uvědomili, že někdy to není jenom o tom se honit za prací, ale třeba i o tom, že odejdeme z práce trošku dřív a pročistíme si hlavu na procházce. Možná i díky karanténě čtete tyto mé řádky :). Díky karanténě jsem se konečně odhodlala, že i já půjdu do online světa pod svým jménem.
